Pátek, 2 prosince, 2022
magazin

Firma recykluje plasty na sportovní oblečení. JAKÉ JE POSLÁNÍ PROJEKTU?

I jediné legíny mohou změnit svět.

Příběh společnosti Abraka v jistém smyslu připomíná film Pošli to dál. Na začátku stála silná myšlenka, jejíž věřil málokdo. Jenže občas se podaří i nemožné.


Cena za samotnou práci je u nás vyšší, než by stál celý produkt v Číně. Dokázali bychom najít látku, která stojí třikrát méně, už by to však nebyla taková Abraka, jakou jsme si vysnili.

V roce 2017 sportovkyně Andrea Palowska a Nina Kubalová začali snít o vlastní značce sportovního oblečení. Na rozdíl od toho, které používaly běžně, by bylo ekologické a lokálně. Představovalo by alternativu k masově produkovaným kolekcím, které i nadnárodní značky dávají šít v Asii.

Neměli však podnikatelský plán, strategii ani dlouhodobé cíle. Když se dozvěděli o látkách, které přeměňují staré PET láhve a rybářské vlasce na tkaninu, okamžitě věděli, co mají dělat.

„Mohli jsme se rozhodnout pro snadnou cestu. Vymyslet si jméno, vybrat si z obrovské nabídky různých dodavatelů, udělat objednávku, zaplatit a čekat, až přijdou produkty a začneme prodávat, „říká Nina Kubalová.

„Jenže my jsme neměli před sebou vidinu zisku, ale radost ze samotné tvorby,“ dodává.

V konkurenci profesionálních dílen a levného textilu z Asie vypadal sen dvou dívek bez krejčovských dovedností jako úplná utopie. Jenže ony se ho rozhodli zrealizovat.

Naučili se šít i kreslit. Nakonec to nestačilo

Pro každého, kdo si chce založit kolekci sportovního oblečení, je nutnost vyznat se v řemesle. Věděli to i zakladatelky.

„Začali jsme samostudiem a pak jsme absolvovali kurzy šití. Pomohlo nám to, jenže ani zdaleka to nestačilo, abychom byly schopny vytvořit finální produkt, „přiznává Palowska. Navíc pochopili, že nemohou být na všechno samy.

Do projektu proto přibraly Ivana Sedláka, který sice neměl blízko k oděvního designu, ale byl vystudovaný architekt a věděl pracovat s grafickými programy. Předpokládal, že když dokáže nakreslit činžovní dům, tak ani legíny nemohou být problémem.

„Nakonec to až tak jednoduché nebylo, ale my jsme nevešali hlavu,“ usmívá se Sedlák.

Navzdory velké snaze trojice připustila, že vlastnoručně to nepůjde. Bylo jim jasné, že budou potřebovat švadlenu se zkušenostmi s elastickými materiály a se šitím na speciálních průmyslových strojích. Našli ji v podobě paní Milky.

Cesta za snem přes překážky

Milkine 25-leté zkušenosti a Ivovi výkresy stvořili první prototypy modelů. Nepotřebovali proto žádnou velkou investici a začali s rozpočtem ve stovkách eur. Dokazuje to, že investice do podnikání nemusí být tak důležitá jako samotný nápad.

„Mnoho lidí chce všechno a hned. My jsme byli trpěliví, „vzpomíná Kubalová.

Trpělivost se jim sešla i při vyjednávání s prvními dodavateli látek.

„Jako malá firmičky z jednoizbáku s vizitkami vytištěnými doma na tiskárně v nákladu 20 kusů jsme neměli úplně ideální vyjednávací pozici. Sedli jsme do auta a vybrali se pokoušet štěstí na mezinárodní veletrh látek do Německa, „říká o nezlomný odhodlaní Palowska.

Čekali je tam další překážky. Jedny látky nebyly vhodné k použití a další se také daly vyrobit podle přesných specifik, ale minimální objednávka byla deset kilometrů.

Odvážné trojici na to chyběla dávka odvahy, peníze i skladovací kapacity na kilometry látek. Nakonec se jim podařilo dohodnout s pletiarňou na prvních 200 metrech recyklovaného materiálu.

„Stále se nám to zdálo příliš mnoho, ale řekli jsme si, že ušijeme zhruba 200 kusů legín a snad jejich nějak prodáme. Případně se nad námi slituje naše kamarádky, „vzpomíná na začátky Palowska.

PR články

Další články autora